Deska bohů

17. září 2015 v 21:19 |  Střípky mojí duše
Moc jak sklo se rozbíjí,
jak čas, mezi jehož střepy,
se osamělý poutník probíjí,
a ačkoliv je sám a ve tmě slepý,
hledá části božské podstaty.

----------

Blesky se míhají,
uprchlé stíhají
a stromy štípají
na kusy.
Kdo se jim nevyhne,
toho trest dostihne
možná poslední.

Po klidné hladině
na mořské pustině
svíjí se má palchta
osamělá.
Když pluji po vodě,
blížím se svobodě
absolutní.

A ruce horoucí
dotknou se tonoucích,
prosvětlí okamžik
konečný.
V zimě mě ohřejí,
dají mi naději
na přežití.

Vzduch pak prořízne kov,
když vyrazí na lov
bílá laň věrná
se svou paní.
Krev kropí květiny,
přežije jediný,
kdo uteče.

Zlatavé obilí
kroupy nám pobily,
země hrozí hladomorem.
Přijde však úroda,
ta sílu nám dodá,
oslavy jménu
Deméter.

V podzemí děs vládne,
a kdo tam propadne,
toho tři tlamy
roztrhají.
Když jdeš do temnoty,
ochranné klenoty
nepomohou.


Každá sloka symbolizuje jednoho řeckého boha. Snad je poznáte, minimálně Deméter byste měli :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Illumináti Illumináti | Web | 19. září 2015 v 16:39 | Reagovat

wow
          such bohové
   much deska
                     so poezie

2 theelderscrolls theelderscrolls | 19. září 2015 v 17:44 | Reagovat

[1]: Eh... to je pochvala? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.